|
Historie a současnost
Tělovýchovné jednoty Horní Újezd.
Jednou z nejaktivnějších organizací, které působí v Horním Újezdě je
tělovýchovná jednota. Každý, kdo projíždí mezi Vískou a Cikovem po hlavní
silnici, si všimne na jedné straně fotbalového hřiště a na opačné straně
kabin s nepostradatelným bufetem. Za ta léta, kdy se na Horňáku fotbal
hraje, si zdejší kopaná udělala velice slušné jméno v celém nynějším
Pardubickém kraji. Pokusme se tedy projít historií zdejší TJ, kdy se
nejvíce budeme zmiňovat o fotbale - sportu, kterému se věnujeme v největší
míře.
Princip fotbalu je velice jednoduchý - dostat kulatý míč do soupeřovy
branky v určitém časovém úseku víckrát než se to povede našemu soupeři.
Kromě soupeře vám v tom brání ještě různá pravidla, která si někdo někdy
vymyslel a tato pravidla se postupně stále zdokonalují. To je pro
absolutní laiky, kterým fotbal nic neříká. A nyní se tedy vraťme do
historie.
Dávné časy popisuje paní Marie Pohorsk HÚ 95, které údaje předal Jan
Krejsa z Poličky. Hornoújezdský fotbal má kořeny od roku 1930. Ve vsi byla
tři družstva po devíti členech. Veské družstvo vedl kapitán František
Kerhart, č.p.141. Krásenské družstvo Václav Pechanec, č.p. 76.
Podlubničské družstvo Josef Svatoš, čp. 50. Po několika letech se družstva
rozpadla, starší hoši odešli do světa a do učení. Zůstalo družstvo
Krásenské, do kterého přešel z Podlubničského družstva Jan Boštík,
František Lněnička a Jan Krejsa. Hrálo se před starou hasičskou zbrojnicí
na Krásnovsi za kapličkou a také na školním hřišti, než bylo ovoce na
školní zahradě. Pak už pan řídící fotbalisty vyhnal, aby kluci netrhali
ovoce. Později se hrálo na Kysilkově louce. Krásenští fotbalisté měli
svoji hymnu : „Ty krásenští fotbalisti, ty maj peněz dost, merunu maj
roztrhanou a kapitán je bos“. Všechny zápasy odehrál kapitán bos, protože
otec mu nedovolil hrát v botách. V těch letech byla nouze, šetřilo se,
peníze se vydělávali velmi těžce. V pozdějších letech odešel Václav
Pechanec do kláštera. Po roce 1948 komunisté kláštery zavřeli a pan
Pechanec se vrátil, později se oženil a žil v Litomyšli.
Další údaje jsou čerpány z kroniky TJ Horní Újezd, která popisuje období
od roku 1966 až do současnosti. Tělovýchovná jednota byla ustavena 11.
října 1966 rozhodnutím Okresní výboru ČSTV ve Svitavách. Základající
členové: Marie Pohorská HÚ 95, Alois Vomočil HÚ 132, Marie Vomočilová HÚ
132, Jaroslav Kučera HÚ 62 a Anna Boštíková HÚ 10. Po ustanovení statutu
TJ Horní Újezd se prvního zasedání okresní konference zúčastnil jako
delegát Josef Stráník HÚ 63. V roce 1967 bylo již 23 členů. Tři členové
získali cvičitelské průkazy - Stanislav Fulík HÚ 101, Ladislav Dvořák
Desná 91 a Marie Pohorská HÚ 95. Majetek činil 3 913 Kčs. První výroční
schůze se konala v kulturním domě v Horním Újezdě dne 25. 1. 1967. Činnost
se převážně zaměřila na základní tělesnou výchovu. Po bouřlivém roce 1968
činnost TJ téměř ustala, v té době emigroval jeden z prvních členů
Stanislav Fulík, který žije dodnes v Austrálii. Dne 25. května 1969 byl
založen oddíl kopané. Největší zásluhu na tom měl Adolf Vejrych, HÚ 30.
Oddíl měl po jednom družstvu žáků, dorostu a mužů. Oddílové barvy modrá a
žlutá přetrvaly až do současnosti. První utkání bylo sehráno na hřišti
před kulturním domem dne 10. října 1969 s výsledkem Horní Újezd - Proseč 7
:0 (branky Prokop P. 3x, Lněnička 2x, Šinkora a Chadima L.). V roce 1970
se muži přihlásili do okresní soutěže. V prvním utkání 4. třídy okresního
přeboru porazili Cerekvici 3 : 1. V dobách socialismu neexistovali žádní
štědří sponzoři a peníze na činnost se získávaly hlavně pořádáním zábav a
různými brigádami, hlavně v zemědělství. První fotbalové zápasy probíhaly
v prostoru před kulturním domem. 23. dubna 1973 byl sehrán první
mistrovský zápas na hřišti u silnice, kde se hraje i nyní.
Činnost TJ se nezabývala výhradně jen fotbalem. V zimě byly pořádány
závody na lyžích, které pozdějí vystřídali turnaje ve stolním tenise,
které probíhají dodnes. Zapomenout nesmíme ani na cvičení žen v tělocvičně
základní školy a později posilovnu (také v prostorách školy), která
bohužel dnes již nefunguje. Když už jsme se dostali tam, kde nejde tolik o
body a góly, neměli bychom vynechat zápasy typu svobodní - ženatí nebo
fandové - fanynky, které dnes již nejsou k vidění.
V roce 1979 byl TJ propůjčen k užívání autobus Robur pro 18 cestujících.
Postupně jsme získávali další dopravní prostředky, s kterými jsme
najezdili velké množství kilometrů a prožili nezapomenutelné zážitky.
Další historické datum 25. 8. 1981 určuje den, kdy byly postaveny mobilní
buňky, které s různými úpravami slouží jako šatny až do dnešní doby.
Fotbalově nejúspěšnější roky začínají roku 1985, kdy muži poprvé vyhráli
okresní přebor a postoupili do I. B krajské třídy. Vydrželi v ní sice jen
jeden rok, ale v dalších letech se postoupilo znovu a účast v kraji již
nebyla otázkou jen jednoho roku. Stejného úspěchu dosáhl během let i
dorost a žáci.
Zapomenout bychom neměli na soutěž zemědělských podniků z celé republiky -
Zemědělský pohár. V roce 1989 se podařilo družstvu ZD Dolní Újezd zvítězit
ve finále „Bronzového poháru ZN“ v Radiči. Na vítězství žlutých vos měli
velkou zásluhu hráči i funkcionáři z Horního Újezdu.
Rok 1989 změnil vývoj nejen v republice, ale také v kopané. Z funkcionářů
TJ se stali starostové, do fotbalu vstoupili sponzoři, peníze. Vyrojila se
spousta nových zábav, nových sportů, nových možností, fotbal si ovšem
svoje místo udržel a hraje se stále. Činnost TJ se v těchto letech
rozšířila o nohejbal, který se provozuje na asfaltové ploše před kulturním
domem, každoročně jsou pořádány turnaje v tomto sportu. V roce 1995 při
oslavě 25. let kopané v Horním Újezdě, postoupili muži pod vedením Edy
Portlíka do I. B třídy.
Zpestřením jarní sezóny bylo po několik let přátelské utkání s hokejisty
ligových Pardubic. Jedno jméno nelze v souvislosti s těmito zápasy
nepřipomenout - Ladislav Lubina útočník Pardubic. Součástí těchto zápasů
byly turnaje starých gard a další akce.
Rok 1997 je vyjímečný tím, že u nás bylo založeno mužstvo elévů -
nejmenších fotbalistů. Začátky byly velice obtížné, ale toto mužstvo
působí i dnes, hrají v něm ti nejmenší chlapci a dívky.
V roce 2004 jsme uspořádali 1. ročník turnaje obcí s názvem Újezd a byla
tím zahájena tradice, která snad bude mít další pokračování.
V současnosti má tělovýchovná jednota 245 členů. Vlastní přepravník osob
Avia, kabiny s novými sprchami a WC. Fotbalové hřiště je dlouhodobě
pronajaté od zemědělského družstva a usilujeme o odkoupení pozemků od
soukromých vlastníků do majetku obce. V tělovýchovné jednotě působí
družstvo elévů hrající okresní přebor, družstvo dorostu a mužů působící v
krajské soutěži. Žáci hrají společně se Sokolem Dolní Újezd také v krajské
soutěži.
Činnost celé organizace zajišťuje výbor v jehož čele se od roku 1966
vystřídalo pouze pět lidí.
Byli to Josef Stráník HÚ 63 v letech 1966-69, Adolf Vejrych HÚ 30 v období
1969-71, Pavel Prokop HÚ 84 v letech 1971-72 a Bohumil Novák HÚ 82 v
období 1972-2005.
V současnosti tuto funkci vykonává Zdeněk Beneš z Desné.
Závěrem bychom neměli zapomenout na několik jmen, která jsou pro zdejší TJ
nejdůležitější. Pan Bohumil Novák, dlouholetý předseda a pokladní
organizace obdržel v roce 2005 Cenu Dr. Jíry za dlouholetou činnnost pro
fotbal. Jan Boštík HÚ 51(zemřel v r. 2006), nezapomenutelný fanda, trenér
a vedoucí mládeže. František Mokrejš HÚ 24, dlouholetý fotbalista,
funkcionář a v současné době starosta obce. Ladislav Chadima HÚ 136 a
Miroslav Chadima HÚ 3 - duše většiny akcí během mnoha posledních let.
Karel Žďára Desná - dlouholetý trenér žáků a dorostu. O cvičení žen se
stará Alena Chadimová HÚ 3.
Tímto jsme zmínili několik údajů, dat a jmen o kterých si myslíme, že byly
nejdůležitější v historii Hornoújezdské kopané. Jistě jsme na něco a
někoho zapomněli, tak nám to prosím promiňte. A jak by měla vypadat
budoucnost ? Hřiště zajištěné proti vodě, která nám dělá v posledních
letech veliké problémy. Malá tribuna, nové zděné kabiny, hřiště na
nohejbal, volejbal. Ale hlavně plné hřiště dětí i dospělích, kteří chtějí
sportovat a starat se o vše ostatní kolem, což stojí spoustu času a peněz,
které se hrozně těžko shání a nikdy se nevrátí.
Sepsali: Marie Pohorská, Vlastimil Čermák, Stanislav Novák, Zdeněk Beneš |
